Pod slovem nyktofobie rozumíme strach ze tmy. Mnohé děti si ji zažily – a je to normální projev. Problém nastává v případě, že se strach s věkem nezmenšuje; dokonce může začít bránit normálnímu fungování dospělé osoby. Patologický strach ze tmy ovlivňuje volby, které postižená osoba udělá. To může například způsobit poruchy spánku nebo neschopnost odejít z domu po setmění. Jedná se ale o fobii, kterou je možné léčit.
Jak nemoc ovlivňuje nemocného?
Strach ze tmy bohužel není triviální fobií, protože se projevuje v životě člověka poměrně výrazně a snižuje kvalitu života člověka. Někteří lidé musí spát se zapnutým světlem (což není vhodné pro cirkadiánní rytmus těla). Dalším projevem je například neustálý pocit úzkosti, protože se daná osoba bojí, že by se mohla ocitnout ve tmě. Vyhýbat se tak může i prostorám, které jsou tmavé a mohlo by dojít ke zhasnutí světla. Vyhýbá se kinu nebo třeba výtahu.
Co když nastane tma?
Pokud se nyktofobik ocitne na tmavém místě, dostane silný panický záchvat. Poté se u něj objeví další příznaky, jako je zvýšený srdeční rytmus, potíže s dýcháním, zimnice nebo dokonce nevolnost a ztráta vědomí. V extrémních případech se tyto stavy mohou dít ještě ve fázi předvídavé úzkosti (osoba si například pomyslí: kdyby toto světlo zhaslo, byla by tu hrozná tma).
Léčba nyktofobie
Pro léčbu nyktofobie je důležitá psychoterapie. V ní se používá jeden ze tří typů. Tím prvním je implozivní terapie. V takovém případě je pacient vystaven svému strachu – ale za kontrolovaných podmínek. Musí se vypořádat s extrémní situací. Tak se naučí, že tmy se nemusí vůbec bát. Desenzibilace je postupná implozivní terapie, tedy člověk není vystaven náhlé a okamžité tmě, přivyká si jí postupně. Kognitivně behaviorální terapie zase pracuje na pacientově osobnosti, protože se domnívá, že problém je projevem vnitřního konfliktu pacienta.
