Závislost na drogách je jedna z nejhorších. Typicky má několik fází – fázi experimentální, fázi pravidelného užívání, fázi ztráty kontroly a konečné stadium závislosti. Jednotlivé fáze mohou být různě dlouhé a v některých případech se nemusí objevit vůbec, případně dochází k regresím.
Od experimentu až po zničený život
Experimentální fáze přichází většinou po nějakém silném emočním zážitku. Může to být rozvod, úmrtí, deprese nebo propuštění z práce. Mladí lidé často s drogou experimentují, aby zapadli mezi své vrstevníky. To ovšem neznamená, že po první zkušenosti automaticky přichází závislost, pro mnohé je užití drogy skutečně jen jednorázové.
Pravidelné užívání přichází ve chvíli, kdy si člověk drogu spojí s novými, příjemnými pocity. Zažívá stavy, které dosud nepoznal, jeho prožitky jsou intenzivnější, zajímavější a celkově se cítí šťastnější. Může za to dopamin, který drogy vyplavují. Tyto stavy si pak jedinec jednoduše spojí s užíváním drog a začne je vyhledávat čím dál tím častěji. V této fázi se začínají objevovat první rizika spojená s drogami – například řízení pod vlivem, rvačky, zpřetrhání sociálních vazeb.
Jak probíhá třetí a čtvrtá fáze?
Ve třetí fázi, fázi ztráty kontroly, se mozek přizpůsobuje zvýšené koncentraci dopaminu a snaží se ji vyrovnat, takže droga už nepřináší tak silný účinek, jako tomu bylo předtím. Intervaly mezi užitími se zkracují, dávky se zvyšují. V této fázi už závislý člověk na drogu nedokáže přestat myslet, vnímá ji jako jediné řešení svých problémů. Když se k droze nemůže dostat, je unavený, rozmrzelý či agresivní. Objevují se finanční problémy, které často řeší nelegální činností nebo propadne gamblerství.
Konečné stadium je vyvrcholením spirály, do které se závislý člověk dostal. Nezřídka končí smrtí z předávkování nebo selháním organismu. Jedinec v této fázi udělá cokoliv, aby získal svou drogu nebo finance na ni. Pokud v krátkém čase drogu nezíská, projeví se u něj silné abstinenční příznaky.
