Jsou krysy skutečnými pány planety?

Jsou inteligentní, vynalézaví, zvědaví, přizpůsobiví. Přežívají téměř v jakýchkoli podmínkách a jejich počty rostou. Řada lidí si plete potkany a krysy nebo mezi nimi nedělá rozdíl. Rozdíly jsou malé. V zásadě mají oba druhy podobné vlastnosti. Liší se především vzhledem a velikostí. Krysa obecná (Rattus rattus) je štíhlejší než potkan, dosahuje hmotnosti 14 až 25 dkg, zatímco potkan (Rattus norvegicus) váží 20 dkg až půl kilogramu a našli se i větší jedinci. Krysa má delší ušní boltce než potkan. Mají tenkou neosrstěnou kůži, a když je překlopí dopředu, úplně zakrývají oči. Proti potkanovi má ostřeji zakončenou hlavu. Pro laika je velmi obtížné krysu od potkana rozeznat. V podstatě platí, že tvorové, které dnes vidíme pobíhat v parcích či ve sklepích, jsou potkani. Ti ve střední Evropě krysy v podstatě vytlačili.

POHLED DO MINULOSTI
Krysy obecné obývají naši planetu déle než člověk. Jejich fosilie se našly ve vrstvách země, které se vytvořily před miliony let. Původním domovem krysy obecné je jihovýchodní a jižní Asie. Vznikla tam řada poddruhů, které žily a žijí volně v přírodě.
Z Asie se krysy dostaly do Evropy zřejmě už v prehistorické době, ale nikdo neví jak. V pravěkých sídlištích se po nich stopy nenašly. Důvod je prostý. Nebyly by tam našly dostatek potravy, spíše by lidem z doby kamenné posloužily jako úlovek.
Ani ze starověku neznáme zmínky o krysách či potkanech. V blízkosti lidských obydlí se krysy objevují zhruba od jedenáctého století. Zpočátku neškodily. Potvrzené zprávy o nich pocházejí z dvanáctého a třináctého století z doby křížových výprav a s rozvojem mořeplavby. Na palubách korábů se krysy jako černí pasažéři dostávaly nejen do Evropy, ale v šestnáctém století i do Severní Ameriky. Začaly se rychle množit a člověka ohrožovat.
V letech 1345 až 1350 zachvátil Evropu mor. Černá smrt, jak se mu říkalo. Zahubil téměř 43 miliony lidí. Evropa ztratila zhruba čtvrtinu tehdejších obyvatel. Původce moru roznášely krysy a později potkani. Byli hostiteli blechy morové (Xenopsylla choepis).
Situace se opakovala v roce 1665, když krysy zaplavily Londýn. Každý měsíc tam na mor umíralo na 50 tisíc lidí. Město se téměř vylidnilo. Za hubení krys se v Evropě platily odměny. Vzniklo řemeslo profesionálního krysaře, které bylo velmi ceněno.
V roce 1770 přepadl mor Moskvu a vyžádal si 80 tisíc obětí. Ve stejném roce zasáhl Itálii a Řecko a v letech 1803 a 1815 postihl turecký Istanbul. Pokaždé zahubil nejméně 150 tisíc lidí.
Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století zažil Egypt nejméně dvacet epidemií moru. V roce 1907 vyhubil mor půl milionu obyvatel v Indii. Stručně řečeno, na mor už zemřelo ve světě víc lidí než ve všech válkách dohromady.
V současné době se krysa obecná v Evropě nachází na území jižně od Alp zejména ve středomořské oblasti. V Evropě její počty klesají, zcela nemilosrdně ji vytlačuje potkan obecný. Ten ale mor přenáší také a podobně jako krysa i další choroby – vzteklinu, tularemii, tyfus, leptospirózu, brucelózu, celkem asi čtyři desítky velmi nebezpečných nemocí. Bílé laboratorní krysy jsou albíni potkana obecného Rattus norvegicus varianta albus.

POTKANI
Také potkan je původem z jihovýchodní Asie, kde žil především v bažinatých oblastech. Podobně jako krysy tam jeho populace volně žije nezávisle na člověku. První zmínky o potkanech jsou z Polska z jedenáctého až třináctého století. V roce 1550 psal o potkanech v Evropě švýcarský zoolog Gesner a o sto let později se objevila první vyobrazení potkanů v knize Brita Johnsona.
Počátkem osmnáctého století žijí už potkani v Británii, v polovině osmnáctého století v Prusku, pak se objevují ve Francii, v Německu, následuje Dánsko a skandinávské země. Traduje se, že v roce 1776 se první potkani přeplavili v lodích přes Atlantský oceán do Ameriky. V Jižní Americe mají pozici slabší, tam narazili na tvrdý odpor místních krys. Dnes jsou potkani rozšířeni po celé planetě.
Obliba pro vlhká místa jim zůstala dodnes. Žijí v městských kanálech a stokách nebo ve sklepích většinou v těsné blízkosti člověka. Venku si vyrývají nory oválného průřezu o průměru osm až deset centimetrů. V nich odpočívají, vychovávají mladé a snášejí si do nich zásoby na zimu. Vystýlají si je listím, papírem a vlnou.

ROZHRYŽOU VŠE
Potkani jsou hlodavci a zuby jim rychle dorůstají. Musí si je neustále obrušovat, jinak by jim přerostly a potkani by zemřeli hladem. Brousí si je třením zubů o sebe nebo hryzáním čehokoli. Koušou prkna, elektroizolaci, prohryžou se i betonem a kovy. Údajně každý čtvrtý požár, který v USA vzniká z neznámých příčin, mají na svědomí potkani, kteří poškodí elektrickou izolaci.

SCHOPNOST PŘEŽÍT
Prostředky, které se užívaly k hubení potkanů, nezabírají. Potkani si na ně vypěstovali rezistenci. Antikoagulancia (látky tlumící krevní srážlivost) první generace, které byly vysoce účinné v padesátých letech minulého století, už v sedmdesátých letech přestávaly působit.
Stejný osud potkal antikoagulancia druhé generace, která se začala používat v osmdesátých letech, a zhruba za stejnou dobu – dvacet let poté, si proti nim potkani vypěstovali rezistenci.
Pokud jde o jedy, říká se, že potkani mají své ochutnávače. Vidí-li podezřelou potravu, ochutná ji nejdřív ochutnávač, a pokud přežije, pak teprve ostatní.
Vysoká odolnost je jen jedním z mnoha důvodů, proč počty potkanů rostou. Dalšími příčinami jsou obrovská přizpůsobivost a schopnost rychle se množit. Potkani žijí průměrně osmnáct měsíců. Rozmnožují se po celý rok a ve vrhu může být podle věku samičky sedm až jedenáct mláďat. Velké dospělé samice přitom mají až sedm vrhů ročně, v každém zhruba jedenáct mláďat. Doba březosti se pohybuje kolem tří týdnů a již třítýdenní mláďata jsou schopná samostatného života.
Potkani přizpůsobují i své stravovací zvyklosti životnímu stylu lidí, v jejichž blízkosti žijí. Oblíbili si zbytky potravin z rychlého občerstvení – hamburgery, cheesburgery, hranolky, těstoviny, tuňáky a podobně. Tyto potraviny se dnes pro ně stávají hlavním zdrojem proteinů. Podle vědců je to také důvod, proč jsou dnes potkani daleko větší a hmotnější než kdykoli předtím. Navíc se u popelnic povaluje stále více zbytků, takže mají prostřeno po celý rok. Pro potkany je to ráj.

SPOLEČENSKÁ ORGANIZACE
Velká potkaní společenství se skládají z rodinných klanů. Panuje v nich přísná a složitá hierarchie. Jsou lépe organizována než krysí, a to se také pokládá za jeden z důvodů, proč potkani nad krysami celosvětově vítězí.
Na vrcholu této složité organizace je dominantní samec, ale může to být i dominantní samice. Vědci zjistili, že slabí potkani umírají velmi často vlivem stresu, kterému jsou vystaveni před silnějšími zvířaty. Potkani se tak zbavují slabých jedinců a střeží si dobrou kvalitu populace. Členové klanu se navzájem poznávají podle pachu.
Ke komunikaci používají potkani ultrazvuky o frekvencích 22 až 90 kHz. Na nejnižším kmitočtu 22 kHz se ozývají poražení či podřízení samci, na 40 až 70 kHz dominantní samci a nejvyšší kmitočet používají v případě ohrožení mláďata.
Potkani sice nemají dobře vyvinuté smysly, ale vynahrazuje jim to vysoká inteligence. Umějí se například dostat i k lákavé tekutině v láhvi s úzkým hrdlem. Spouštějí dovnitř opakovaně dlouhý ocas a ten pak olizují. Není to mýtus, ale fakt popsaný zoology.
Díky všem těmto vlastnostem dnes například ve Francii žije téměř 12 milionů potkanů, v Indii šest miliard. V mnoha městských aglomeracích už dnes žije více potkanů než lidí a zdá se, že tento trend bude zesilovat.

Podobné články